Smrt | Osud |
| Plakal, byl nemocen | Neposkvrněná |
| Plakal, byl zdráv | a přesto toužím po hříchu, |
| Byl šťastný, plakal | Nedoceněná |
| Byl smutný, tak spal | a dechem lapám po tichu. |
| Byl tu a byl tak sám | |
| jít neměl kam, tak sám | Záblesk z duše Tvojí, |
| vězněn svým smutkem | Co uniká světu, |
| vězněn zdí samoty | Pravda co se bojí, |
| zapomněl na radost | Chápat lživou větu. |
| Nevěděl kudy kam, | |
| věděl jak žít. | Průzračné tajemné mlčení, |
| Ale žít bez štěstí? | Které spojuje dva světy, |
| Nežít a mít! | Zamrzlá srdce to ocení, |
| Zapomněl na sebe | Roztříští uvadlé květy. |
| zapomněl žít | |
| Vzpomněl se na nebe | Proniknout nazí špínou všedních dní, |
| tam teď chtěl jít | Co nás polívají odcizením, |
| Došel až na cestu | Zůstaneš sám a poslední, |
| Zvládnu ji? zašeptal | Já sama sebe nedocením… |
| Je to však cesta má? | |
| To se už nezeptal | |
| Šel cestou pořád dál | Anděli |
| On přestal se bát | Anděli, odpusť mi mé horké slzy, |
| Cesta mu pomohla | vždyť je tu zima a ráno je brzy! |
| zas pevně stát. | Na věži dál budou hodiny znít, |
| Nemá strach | až děti v postelích sny budou snít... |
| může jít | |
| teď může žít. | Až usnu naposled v mrazivém sněhu, |
| Šel cestu jiného | přijmu Tvou lásku a přijmu Tvou něhu... |
| I ta mu pomohla | plna té vášně pak vybuchne sopka, |
| víc, než by pomohla | společným domovem bude nám hrobka. |
| cesta ho samého | |
| Měl tam jít? | Na štít pak napiš mi krvavou tuží, |
| Zůstat žít? | na místo duhy proč černá mi sluší.. |
| Stalo se! | proč se vše kolem dál rychleji točí.. |
| Každý má svojí smrt | namísto smíchu mi déšť padá z očí... |
| Každý však v jiný čas. | |
| Čekej dál! řekla mu | Až zavřu oči, budeš mě líbat, |
| řekla mu, když už spal. | Anděli smrti, už nebudu dýchat... |
| | |
Tys mrtvá | Apokalypsa |
| V očích tvých už život zhasl, | |
| na rtech tvých ti úsměv klesl, | Obloha potemní a mraky si šeptají |
| dech tvůj už se zastavil. | už se nerozední a blesky si blýskají |
| Zůstaň tady! Jen pár chvil! | |
| | Vítr nevane a hrdlička nezpívá |
| Barva tvé kůže už je bílá. | oheň neplane a ospalec nezívá |
| Tvé rudé rty už zmodraly. | |
| Proč jen sis víc nevěřila. | Voda neplyne a slunce nesvítí |
| Zlé duše tě teď dostaly! | tón se neline a čas se neřítí |
| | |
| Rudé skvrny na sněhu dlouhou cestu tvoří. | Hvězdy tmavnou a tužka nekreslí |
| Po té cestě můžeš dojít až k samotnému moři. | ptáci táhnou a všichni jsou pokleslí |
| To moře rudou barvu má, | |
| kdo koupe se v něm neumírá. | Muzika nehraje a hadi se svlékají |
| | vlajka nevlaje a nemocní hekají |
| | |
| | Stavby se boří a věže se kácí |
| | plaší se oři a plamen se ztrácí |
| | |
| | Mrtvola nehnije a potok neteče |
| | vlkodlak nevyje a zachraň se člověče! |
| | |
