A dalši o smutný holce
tak tady jeden můj blánivej sen...možná sen...možná třeba budoucnost...co můžu vědět....
Je noc…normální noc…jak pro koho normální…pro jiné je normální ve 2 ráno spát…pro mě je normální ležet zachumlaná v rohu své postele se slzami na tvářích….každou noc brečím dokud mě to neunaví až z toho usnu..brečím kvůli němu…proč? Proč i já sem musela být jeho obět.? Proč mě musel takhle využít? Byla jsem jedna z těch desítek holek co milovali největšího grázlika od nás z party…jo.chodila jsem s Georgem…….největší machýrek a lamač dívčích srdcí co znám…chodila jsem s ním snad čtvrt roku…pořád říkal jak se kvůli mně změnil jak mě miluje jak pro mě udělá všechno….vyspal se semnou a pak mě odkopl se slovama že já můžu za to že je konec..moc dobře vím že tohle dělá ale nedala jsem si říct dokud jsem nenarazila…au..a byl to hodně bolestivej náraz….bolí to ještě ted…už nemůžu dál…nemůžu být pořád venku a koukat na něj jak se snaží nabalit další holky…ne..to prostě nejde……
Nemůžu přece každou noc tady sedět jak největší troska..vlastně proč jak? Vždyt sem troska…největší troska….tolikrát jsem se snažila toho nechat ale vážně to bolí….
Dost mám toho fakt dost….zvednu se kouknu z okna na stříbrný měsíc v úplňku…vzala jsem papír a aniž bych věděla co se bude dít prostě jsem napsala dopis..dopis na rozloučenou….koukal jsem se na své zápěstí…tohle už radši ne…řekla jsem si při pohledu na svou zjizvenou ruku od mích pokusů se vším skončit….šla jsem do ložnice..koukla na mámu a tátu jak spokojeně spí…dala jsem jim pusu na tvář a šla na chodbu…skrz velká okna mi měsíc ozařoval bílou uplakanou tvář…vylezla jsem na střechu a zafoukal vítr…po zádech mi přeběhl mráz…nešlo nic dělat..byla jsem rozhodnutá to udělat….prošla jsem se v noční košili na druhou stranu rovné střechy věžákového paneláku….naposled jsem koukla na místo mího prvního setkání s Georgem a pak na svou ruku s do krve vyrytým G….rozeběhla jsem se slzama v očích…skočila a………………..byla jsem volná…volná jako nikdy…úleva konečně přišla ta úleva …úleva na kterou jsem tak dlouho čekala..už mě netížilo nic….už nic…nic napořád……………………………………………………………………